Ing. Slavomíra Vargová, PhD.

Další díl seriálu rozhovorů s osobnostmi oboru BOZP navazuje na předchozí díl, který se z velké části věnoval vzdělávání na úrovni vyšší odborné školy. V žebříčku vzdělávání se posuneme na další stupeň a budeme se zabývat vysokoškolským studiem. O rozhovor jsme požádali Ing. Slavomíru Vargovou, PhD., odbornou asistentku na Fakultě logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Na videu níže jsou zachyceny myšlenky a zajímavosti, které se již do psaného rozhovoru nevešly.

Můžete na úvod říci našim čtenářům pár slov o sobě?

Bude to znít trošku vtipně, protože jsem v BHP četla rozhovor pana profesora Sinaye, mého školitele, a ten tam také popisoval, že jeho začátky byly věcí náhody. U mě to bylo stejné. Já jsem se k bezpečnosti práce v rámci studia dostala tak, že jsem měla střední ekonomické vzdělání a nepodařilo se mi v prvním kole dostat na fakultu s ekonomickým zaměřením, a proto jsem přemýšlela, zda půjdu pracovat a k vysoké škole se už nevrátím, nebo zkusím v druhém kole příjímacího řízení najít takový obor, který by mě mohl bavit. U nás v Košicích na Strojníckej fakulte Technickej Univerzity bylo vypsáno druhé kolo přijímacího řízení právě na oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Řekla jsem si, že BOZP bude mít uplatnění. Není to jen o titulu a že to někdy využiji (a dodnes to nelituji). Tak jsem se na tento obor přihlásila na bakalářské studium, to bylo v roce 2005. Vystudovala jsem tedy bezpečnost práce a bezpečnost technických systémů. Následně jsem pokračovala ve stejném oboru i v inženýrském studiu. Poté další shodou okolností a příjemných náhod jsem se ocitla na doktorském studiu, kde jsem psala dizertaci v oblasti Interakce Safety and Security. Následně jsem ještě dva roky působila na fakultě, jako vědeckovýzkumný pracovník v rámci projektu se zaměřením na bezpečnost, konkrétně oblastí Safety a Security. S bezpečností jsem přicházela v rámci akademické sféry do kontaktu neustále. Po ukončení projektu jsem získala zaměstnání v Uherském Hradišti, kde od roku 2015 zde odborně vedu závěrečné práce a učím předměty, které souvisí s riziky - Metody posouzení rizik, analýza rizik atd. V průběhu svého působení jsem si řekla, že se zde vůbec neřeší bezpečnost práce a máme zde studenty, kteří jdou do firem a uvedené jim chybí. V rámci nových akreditací jsme položili základy bezpečnosti práce jako předmětu. Samozřejmě také s ohledem na ergonomii, bezpečnost technických systémů a prevenci závažných havárií. Na základě mých odborných zkušeností jsme poskládali novou akreditaci pro management rizika, v jehož rámci se učí bezpečnost práce. Samozřejmě, že mezi tím, než se to celé zrealizovalo, vedla jsem závěrečné práce v dané oblasti a publikovali jsme spolu s kolegy z bývalého pracoviště různé články z této oblasti. Víceméně jsem neustále něco tvořila a snažila se zůstat aktivní. V současné době se mimo jiné věnuji tomu, aby se z našich studentů stali kvalitní a v praxi uplatnitelní absolventi.

Jaké předměty nebo obory nyní vyučujete?

Na Fakultě logistiky a krizového řízení učím předměty, které se věnují rizikům. Analýza rizik, metody hodnocení rizik a inženýrství rizika. Díky nové akreditaci nyní také bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost strojů a zařízení, prevenci závažných havárii, integrované systémy řízení. Své předměty se snažím rozšiřovat o praktické aspekty, ukázky, aby to nebylo pouze o paragrafech, ale i o aplikaci základních principů. Já jsem ke své výuce takto přistupovala vždy, protože si myslím, že je potřeba přinést praktičnost a studenty něčím zaujmout. Pokud je budu nutit pouze memorovat právní předpisy, tak tím neudržím pozornost ani zájem. Snažím se hledat cesty, jak studentům zpříjemnit studium, aby je to bavilo a aby se sami začali o danou problematiku zajímat. Nyní chci více rozvíjet oblast ergonomie. Sama jsem absolvovala kurz Specialista v ergonomii a plánuji na podzim složit zkoušky. V budoucnu bych chtěla téma ergonomie dostat i do osnov jako samostatný předmět a rozjet laboratoř pracovních rizik a ergonomie.

Jaké předpoklady čekáte od vašich studentů, aby z nich na konci studia byli kvalitní a dobří bezpečáci? Co by měli mít na začátku?

Na univerzitu nám přichází stále velké množství studentů, kteří jdou na školu bez toho, aby měli nějakou vizi nebo nějaký cíl proč vysokou školu dostudovat. Já se v studentech snažím vzbudit přirozený zájem, to považuji za velmi důležité. Pro mě je priorita, aby student byl nejen ochotný se něco naučit, ale aby ho daný obor zajímal, protože když vás něco zajímá, tak se o tom chcete dozvědět o to více. Hledáte si informace a jste přirozeně zvědavý. To je podle mě to první, co by měl student pociťovat. Pokud to nepociťuje, tak to v něm má vybudit pedagog. Zajímavou přednáškou nebo zajímavou otázkou, čímkoliv. Zkrátka udělat něco, čím studenta probudí z letargie. Toto je pro mě asi nejvíce důležité. A pokud má být ze studenta kvalitní absolvent, tak musí být kreativní. Mám ráda, když mi studenti nějakou problematiku vysvětlí na praktickém příkladě. Nikoli přeříkáním naučené definice. To je pro mě důkaz, že tomu rozumí. Snažím se, aby studenti pracovali co nejvíce v týmech, protože týmová práce je pro praxi důležitá. Tam se jich nikdo nebude ptát, jestli chce s někým spolupracovat nebo ne. Takže si myslím, že je hodně důležité, aby se naučili komunikovat, stát si za svým názorem, uměli konstruktivně kritizovat, ale zároveň hledat řešení. To je velmi důležité nejen pro práci v oblasti bezpečnosti práce. Dnes má bezpečák jinou roli než dříve. Dnes musí, mimo jiné, také hodně komunikovat. Pokud ho zaměstnanci nebudou chtít poslechnout a zejména pochopit, tak se nikdy nebudou chovat tak, jak on chce a jak je pro ně samotné bezpečné. Člověk musí být ochotný se neustále vzdělávat. Ukončení vysoké školy neznamená konec vzdělávání, naopak, je to o celoživotním vzdělávání.

Máte nějaký přehled o uplatnění Vašich studentů v praxi? Kolik jich u skutečně zůstalo u oboru bezpečnosti práce a jak si vedou v praxi?

Jedna diplomantka v podstatě už bakalářskou práci psala na téma bezpečnost práce. O bezpečnosti neměla moc ponětí, tak jsem ji k tomu trošku "postrčila". Během praxe psala diplomovou práci na podobné téma. V současné době pracuje jako bezpečačka v nejmenované organizaci, a právě si dala přihlášku na doktorské studium v oblasti bezpečnosti práce. Další absolventka, která na magisterské studium přešla z bakalářského studijního programu ochrana obyvatelstva, se také shodou náhod ocitla v oblasti bezpečnosti práce Škola ji nepřímo posunula do oblasti bezpečnosti práce a zde i svoje studium dokončila a úspěšně v této oblasti pracuje. Další diplomant se také věnoval bezpečnosti práce již v bakalářské práci a během dalšího studia šel do praxe. Nejdříve zkusil stáž a nyní pracuje ve firmě, která poskytuje služby v oblasti bezpečnosti práce. Druhý den po státnicích ho ihned zaměstnali na plný úvazek. I když na fakultě zatím nejsme přímo zaměření na bezpečnost práce, tak studenty, kteří se chtějí této oblasti věnovat, dovzdělám. Dám jim prostor a příležitost, doslova je "hodím je do vody" a většina z nich se uchytí.

Můžete se prosím zamyslet nad rozdílem úrovně bezpečnosti práce na Slovensku a v České republice, nejen praxi ale i ve vzdělávání?

Během inženýrského studia jsem dostala nabídku z Bergské univerzity ve Wuppertalu, která byla partnerskou univerzitou Katedry bezpečnosti a kvality produkcie, kde jsem studovala. Tahle nabídka vlastně vedla k startu mého doktorského studia v Košicích. Šla jsem studovat na rok do Německa, takže mám možnost porovnat systém vzdělávání i z německé strany. Němečtí studenti měli již tenkrát během celého studia k dispozici informační systém (moodle), kam jim vyučující dávali k dispozici materiály z přednášek. Na každou přednášku chodil celý ročník a přišli vždy připraveni. Vytiskli si materiály a pouze se doptávali na to, co jim nebylo jasné. Němci jsou v tomto takový "pünktlich". Toto pro mě bylo v tu dobu nepochopitelné. Moje německá profesorka mi vysvětlila, že tak je to u nich přirozené. Co si myslím, že je u nás na vysokých školách obecně nedostatečné, je přechod studentů do praxe. V Německu studenti v posledních ročnících mají pouze praxi a v posledním semestru pracují výhradně na závěrečné práci. Většina studentů po ukončení studia měla jistotu, že tam, kde měli praxi je ihned zaměstnají. V České republice na toto studenti nedostávají prostor a je očekáváno, že praxi budou dělat nad rámec studia. Není to samozřejmě na všech vysokých školách. Dle mého je to ovšem velký handicap, jelikož si myslím, že praxe kolikrát dá studentovi mnohem více než teorie. Ten samý handicap je i ve slovenském vzdělávacím systému. Během mého studia na Slovensku mi praxe chyběla asi nejvíce, i když jsme měli exkurze v podnicích a odborné přednášky z praxe s praktickými ukázkami. Tam vidím prostor pro zlepšení vzdělávacího systému. Další věcí je, že některé organizace a firmy velmi rádi přivítají čerstvé absolventy nebo stážisty. Bohužel jsou i firmy, které toto nepodporují, nemají na to čas. Chtějí skvělé absolventy, ale nechtějí je pustit do svých prostor, aby jim ukázali, jak to celé v praxi vlastně funguje. To je z mého pohledu velký nedostatek, se kterým české firmy stále bojují. Rozumím tomu, ale myslím, že bez toho kvalitně a prakticky vzdělávat nejde.

Když tedy srovnáte systémy v jednotlivých zemích, vidíte něco, čím bychom se mohli inspirovat?

Systém na Slovensku a Čechách je velmi podobný. Bohužel i spousta mých bývalých spolužáků, kteří se pohybují v oblasti bezpečnosti práce narážejí na to, že tato práce není z mnoha pohledu brána jako lukrativní. Zaměstnanci i zaměstnavatelé to berou jako nutné zlo. Většinou berou bezpečáka jako přítěž. Nikoli jako člověka, který jim chce pomoci. Čím více se pohybujete na východ, tím je to ještě horší. V některých firmách je úroveň BOZP na tak nízké úrovni, že se divím, že tyto firmy mohou takto fungovat. V některých firmách to poznali i studenti během exkurze. Mám možnost porovnat různé druhy firem, ve kterých jsem se při nějaké příležitosti pohybovala. Jeden takový příklad jsem uvedla výše. To je ten, že BOZP zde není akceptována. Druhým příkladem je, že dnešní bezpečnostní technik nemá zájem o nové trendy, nevzdělává se a vlastně zůstává stát na startu. Dalším příkladem může být fakt, že firma příjme mladého, nadějného a aktivního absolventa, který srší nápady a chce leccos změnit. Pokud přijmou i některé jeho nápady, tak absolvent je spokojený a zůstane tam třeba i několik let. Na druhou stranu, pokud takovýto přístup firma nemá, může se absolventovi po krátké době tato práce až znechutit, protože nevidí smysl svého snažení Důvodem bývá ekonomická stránka bezpečnosti, která bývá podceňována. Nesmíme dopustit, aby absolventy dostal ten neaktivní přístup některých firem na kolena, proto je učíme, jak ekonomicky své návrhy pro minimalizací rizik vyhodnotit a vyhnout se tak případnému odmítnutí. Mladí lidé chtějí změnit svět, vidí nedostatky a chtějí přispět do oblasti bezpečnosti. Mají na to energii, jen jim musíme dát prostor.

Působíte také v nějakých odborných organizacích?

Obecně mě kromě bezpečnosti samotné zajímá blíže oblast ergonomie a oblast jakosti. Nyní usiluji o to, abych se v těchto oblastech více orientovala. Sleduji různé odborné portály, odebírám spoustu časopisů, vzdělávám se, abychom držela trend. Zároveň jsem požádala o členství v organizacích, které se tímto zabývají a nyní čekám na vyjádření. Zatím jsem neměla možnost ocitnout se právě mezi těmi odborníky nebo v nějaké organizaci, Bylo to hlavně z časových důvodů. Čerpám odborné poznatky od kolegů z Alma mater a přenáším je doslova za hranice. Dělám to také pro své studenty. Chci jim předávat nejen informace, ale také doporučení na kvalitní vzdělávací instituce a organizace.

Máte nějakou myšlenku, kterou byste chtěla sdělit těm našim čtenářům nebo tom vašem potencionálním studentům?

Jsem toho názoru, že studenti by měli studovat a věnovat se tomu, co je baví. Není pravda, že každý dnes musí mít pouze vysokou školu, aby se stal odborníkem ve své oblasti. Musí cítit zápal pro obor. Když vidíme na některých studentech, že o daný obor nemají zájem, tak jim říkáme, ať si zkusí najít něco, co je bude bavit. Myslím si, že tak by to mělo fungovat. A to nejen v oboru bezpečnosti práce. Studentům vždy říkám, že by měli mít radost z toho, co dělají. Musím vždy vědět proč to dělám a co mi to přináší. Pokud mi to nedává to, co od toho očekávám, měl bych od toho dát ruce pryč. Možná tím uvolním místo někomu, kdo o to má opravdový zájem. Každý bezpečák musí znát věci z oblasti právních předpisů, musí být dobrý lektor a musí být také dobrý mentor. To znamená, že ten člověk by měl být pružný a konat proaktivně. A tím vším může být pouze pokud ho to baví. V opačném případě by měl jít dělat něco jiného.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.