Martin Tamchyna

Seriál rozhovorů pokračuje. Představujeme zde osobnosti oboru BOZP se zajímavými názory na stav a vývoj bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Dále chceme dát prostor lidem, kteří se nebojí dát své know-how k dispozici ostatním a tímto způsobem zvyšují úroveň celého oboru. A to je i případ osobnosti tohoto čísla. Na videu níže jsou zachyceny myšlenky a zajímavosti, které se již do psaného rozhovoru nevešly.

Můžete na začátek něco říct o sobě. Co vás k oboru přivedlo a jak dlouho se oboru BOZP věnujete?

K oboru jsem se dostal úplnou náhodou a to když jsem v roce 1988 hledal pracovní příležitost. Nejdříve mi byla nabídnuta práce v zásobování a náhodou odcházel požární technik z firmy. Tenkrát se to jmenovalo Závody těžkého strojírenství. Bylo to pod generálním ředitelstvím Martin. Takže jsem dostal v roce 1988 nabídku dělat požárního technika a tím to ve své podstatě začalo. Postupem přišla revoluce v 89. roce, takže docházelo i v té firmě ZTS, respektive potom Dako a Kovolis spadalo pod ZTS. Tyto ty 2 firmy jsou dneska samostatné. Zde mi bylo nabídnuto dělat velitele požární jednotky, která spadala pod firmu ZTS. To bylo v letech 1992 a 1993. Takže jsem dělal požárního technika a velitele profesionálního závodního požárního útvaru. V roce 1997 odcházel do důchodu předcházející bezpečák, pan Zadina. No a tím, jak na začátku těch 90. let firmy hledaly úspory a kumulovaly se funkce, což bylo v té době běžné, tak jsem dostal možnost dělat v roce 1997 bezpečnost práce. Jezdil jsem do školy nebo do kurzu do Prahy. Tam jsem teda udělal základní kurz bezpečnostního technika. Následovala nabídka práce v roce 2000. V roce 2001 sem přešel z firmy Dako do Kovolisu Hedvikov, kde jsem dodnes. Kromě bezpečnosti práce a požární ochrany mi ještě přidali funkci podnikového ekologa. Tenkrát to nebyl vůbec žádný problém, protože v roce 2001 měla firma něco přes 300 zaměstnanců, takže jsme byli relativně malá firma. Postupně jsme se dostali na počet 1200 zaměstnanců (včetně agenturních) v roce 2018 a 2019. Od 2001 dělám všechny výše zmíněné 3 funkce s tím, že jsme tam některé funkce přidali později (ale to už se týká spíše ekologie).

Jako bezpečák nemám žádné podřízené. Jsem na úrovni vedoucího střediska a jsem přímo podřízen generálnímu řediteli. Na bezpečnost práce mám tým, který mi z bezpečností práce pomáhá, protože sám bych to nezvládal. Týká se to hlavně provozních záležitostí. Již před 5 lety vznikl tým, který se rekrutuje hlavně z mentorů trenérů. Ti potom školí bezpečnost práce a požární ochranu u zaměstnanců na jednotlivých pracovištích. Tak to je. Ti tvoří páteř tohoto týmu. Máme každých 14 dnů poradu a zabýváme se bezpečností práce, ale i požární ochranou a ekologií na jednotlivých pracovištích. V současné době se zabýváme tím, že budeme certifikováni na ISO 45001. V letošním roce jsme to museli zrušit, a to hlavně kvůli problému s covidem, protože v automotivu to byl problém. Měli jsme čtyřdenní pracovní týden, takže jsme to odložili na příští rok.

Zaujalo mě, že jste říkal o těch trenérech, takže to máte pod sebou tým x lidí. Co mají ještě jiného na starosti kromě zmíněné bezpečnosti práce?

Trenér nebo mentor? Ve své podstatě malý mistr, nemá přímo podřízené, ale může zaskakovat i za mistra. Trenér nebo mentor se hlavně stará o výchovu lidí. To znamená nejenom bezpečnost práce a požární ochranu, ale také seznamuje s pracovními návodkami a zaučuje na pracovišti. Jednoduše provází v začátcích každého nového zaměstnance ve vícero oblastech. Na každém pracovišti mám jednoho takového mentora. Já proškolím nováčky na obecnou bezpečnost práce. Oni si je potom převezmou a školí standardní instruktáž na pracovišti (pracovní návodky, pracovní postupy, bezpečnostní listy atd....). Samozřejmě mi také pomáhají s běžnou každodenní bezpečáckou rutinou. Nejenom že se s nimi potkávám na poradách, ale oni mi přenáší i problémy na jednotlivých pracovištích, se kterými poté dále pracuji. Každý týden v pátek také provádí audit bezpečnosti práce, jehož součástí je i požární ochrana a ekologie. Já sám samozřejmě chodím také na audity. Jeden z nich je zaměřený na tyto trenéry, zda dělají vše, jak mají, a zda je na pracovišti vše v pořádku. Další audity, které provádím, jsou na denní bázi, kdy si každý den vyberu nějaké pracoviště a kontroluji, zda je vše v souladu s požadavky na zajištění bezpečnosti práce. V řadách zaměstnanců máme cizí státní příslušníky, např. Vietnamce a Ukrajince. Vždy mám takového "styčného důstojníka", který se o danou skupinu stará. Mám zde například jednu Ukrajinku, která v Čechách žije spoustu let a tlumočí, respektive školí Ukrajince a mám tady Vietnamce, který to samé dělá zase pro vietnamské zaměstnance. Samozřejmě oba předtím prošli mým důkladným školením.

Říkal jste, že děláte bezpečáka i někde jinde. Jaké jsou rozdíly? Dokázal byste říct, jaký je rozdíl v bezpečnosti v těch menších firmách?

U mě je to dosti zajímavé, protože ve své podstatě já bezpečnost dělám nejen pod hlavičkou Kovolisu. Další místo, kde pracuji jako bezpečák, je střední odborné učiliště, městský úřad nebo firma, která se zabývá galvanickým pokovováním. Každá "společnost" je, co se týče rizik, úplně jiná. Ovšem ve všech zmíněných firmách mají člověka, který to má na starosti a já jim dělám poradce a vše, co oni bez odborně způsobilé osoby provádět nemohou. Teď jsme měli úraz, takže jim poradím. Účastním se jednání atd.

Všechny "firmy" jsou navázané nějakým způsobem na Kovolis Hedvikov (firma, který pracuji na plný úvazek) a proto mi toto schválil i ředitel Kovolisu. Kdybych měl tedy říct nějaké rozdíly mezi mými firmami, tak samozřejmě na jednotlivých firmách je poznat, kde se tomu věnuji na plný úvazek a mám u sebe několik "trenérů", kteří mi s tím pomáhají, a ve firmách, kde dělám pouze poradce a nejsem tam každý den. Určité rozdíly tam jsou, ale to je asi pochopitelné.

Věnujete se nějakým dlouhodobým projektům, publikační činnosti, nebo přednášíte?

Když mě někdo požádá, tak přednáším. Pokud je tedy přednáška zaměřená na téma, které znám a rozumím mu. Jiné činnosti z časových důvodu v tuto chvíli nemám.

Jste členem nějaké odborné organizace?

Ne, jediné mé členství je facebooková skupina, která se zabývá bezpečností práce. Tam sbírám informace, fotky, které používám ve svých školeních. Možná je čas o tom popřemýšlet.

Jak hodnotíte současnou situaci v oboru bezpečnosti práce?

Mezi lidmi je trošku rozšířený názor, že bezpečnost práce je naprosto zbytečná věc, ale ono tomu tak není. Bezpečnost práce je hodně těžký obor, protože zasahuje do hodně oblasti. Já musím mít znalosti od chemických látek přes strojírenství, něco z elektrotechniky a tak dále. Je toho hodně obsáhlé. A proč dneska ti mladí lidé do toho nechtějí? Nechtějí se stresovat.

Stává se mi, že mi volají i ve 2 ráno. Stane se pracovní úraz nebo nějaký jiný problém o noční směně a volají mě. Třeba jen z důvodu toho, že tam zrovna není člověk s dostatečnými znalostmi nějaké problematiky. Profese bezpečáka nekončí ve 2 nebo v půl 3 odpoledne. Ta nekončí vůbec. Jsem zaměstnanec 24 hodin denně. V podstatě bezpečák pracuje i na dovolené. Když je na telefonu, tak pracuje i z druhého konce světa. Občas je to i stresující. A to může spoustu mladých odradit. Neříkám, že není vůbec zájem z mladé generace, ale trend je určitě klesající. Bohužel to není jen mezi mladými. Při posledních opakovacích zkouškách na odbornou způsobilost se nás sešla hrstka. To mě vzhledem k předcházejícím termínům dosti zarazilo. Například v roce 2011 jsme se nemohli vejít do učebny a teď se nás sešlo 6. A všichni jsme byli ve věku okolo 50 let.

Jak hodnotíte současnou situaci v oboru BOZP? (legislativa, vzdělávání)

Já bych řekl, že není problém s legislativou. Problém je s českými lidmi. To je naše taková specifikace, že my hledáme, jak co obejít, ne jak co dodržet. Hledáme v legislativě nějaké kličky či skulinky, abychom ji obešli. Legislativa je v něčem dobrá a v něčem špatná. Některá legislativa je bez problému dodržitelná, jiná zase hůře. Nic není dokonalé. Pamatuji doby, kdy jsme měli nejenom legislativu, ale i normy. V normě to bylo vždycky naprosto jasně dané. Příkladně úžasná norma ve strojírenství zabývající se soustruhy atd. Bylo tam jasně uvedeno vše. Předepsané OOPP, povinnosti pracovníka před zahájením, během práce a po jejím ukončení. Dnes se to změnilo. Já to beru jako jiný pohled na bezpečnost práce. Dnes je to víceméně formou vyhledávání rizik. Má to něco do sebe. Dříve jsme to měly jednodušší v tom, že jsme se odvolali na normu. Dnes vyhledáváme rizika. V některých případech je to volnější, protože riziko může být přijatelné nebo nepřijatelné. Osobně jsem do hodnocení bezpečnostních rizik převzal metodiku z řízení covidových rizik, tzv. "semafor". Mám i černou, která vzniká, pokud by hrozila smrt pracovníka. V takovém případě víme, že musíme ihned proces zastavit. Legislativa je v našich rukou. Zaleží na tom, jak ji uchopíme.

Kde vidíte největší problémy nebo naopak silné stránky oboru BOZP?

Bezpečnost práce jako obor dělám rád. I když, jak jsem již řekl na začátku, jsem se k tomuto oboru dostal vlastně náhodou. Docela jsem se v něm zhlédnul, protože bezpečnost práce není monotónní. Je to o tom, že člověk musí přemýšlet a tvořit.

Další důležitou stránkou je práce s lidmi. Osobně bych nemohl být celý den zavřený v kanceláři. Jen koukat do počítače, vyplňovat nějaké papíry atd. Já se musím pohybovat mezi lidmi, musím s nimi komunikovat. A to mám na našem oboru rád a beru to jako jeho výhodu. I když přiznávám, že jsem byl naprogramován na začátku trošičku jinak, ale tohle mi ta bezpečnost práce přinesla. Je to profese trochu stresující, protože opravdu člověk má odpovědnost. A bohužel to taky může skončit špatně. Někteří bezpečáci to docela podceňují. Skutečně, když něco špatně udělám, špatně něco popíšu, špatně vyhodnotím rizika (tím nemyslím jenom někde nějaké slovíčkaření, ale když to opravdu dělám špatně), tak můžou být dokonce i trestně stíhaný. Nesu svoji kůži na trh. I když samozřejmě vím, že hlavní zodpovědnost mají vedoucí jednotlivých oddělení a zaměstnavatel.

Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Je to zajímavý obor, protože se tady pracuje s lidmi a je tam spousta problematik, které člověk ani původně neočekával, takže přijde do styku i s věcmi, které předtím nevěděl. Je to obor, kde se člověk pořád učí. Bez toho to nejde. Nejenom, že se nám mění legislativa, ale vždy se na něco přijde, kde se něco dá zlepšit. Častokrát musím zabrousit i do jiných oborů a musím se pořád učit. Nelze v oboru bezpečnosti práce spoléhat na to, že jsem něco vystudoval nebo jsem složil zkoušku a tím je vše za mnou. To v oboru BOZP nelze. Svět se vyvíjí, vyvíjí se technologie, technika a jako bezpečáci na to musíme reagovat.

Kdo chce se rozvíjet, je kreativní a nebojí se, těm náš obor vřele doporučuji. Hlavně se nesmí bát, že něco zkazí chybným rozhodnutím. Chybami se člověk učí. Bez rozhodnutí to ale v našem oboru nejde.

Jsem rád, že náhoda tomu chtěla a do oboru BOZP jsem se dostal. Jsem také rád, že je s tím spjat obor ekologie a požární ochrany. Požární ochrana je také můj koníček nebo lépe "kůň".

Osobně jsem na začátku nebyl úplně šťastný. Nicméně dneska musím říct, že jsem tomu rád, jelikož mi to neuvěřitelně rozšířilo obzory. Jen vidím jeden problém a to ten, že ve svém věku pomalu hledám za sebe náhradu. A to není vůbec jednoduché. Do našeho oboru se moc lidí "nehrne". A tím více to platí u takových míst, kde mají na starostí více oborů. Já asi u toho zůstanu nadosmrti a budu to dělat rád.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v další práci.